Psychopatologická analýza

Měla bych se konečně otevřít, tak nějak vyjít z těla někam před sebe.
- Otevření dutiny lební a pitva mozku
Nebýt tak uzavřená. Tak nezúčastněná.
- Měkké pokrývky lební s krevními výrony v krajinách spánkových vzadu o průměru 5cm.
Být s druhými je strašně fajn, ale být sama se sebou je o něco horší a těžší. Analýza pocitů mi pomohla.
- Klenba lební 15,5x14,6x0,2-0,4 cm neporušená, tvrdá plena šedá, lesklá, neporušena, omozečnice jemné.
Pomohla mi pochopit, kdo jsem, kde jsem a ze všeho nejdůležitější myšlenka je snad ta, že abych mohla být s druhými, musím být sama se sebou.
- Mozk. kora okrová, bílá hmota prosáklá, bazální ganglia, mozeček a prodloužená mícha bez okem patrných změn, spodina Varolova mostu zleva rozsáhle rozhmožděná.
O Vánocích, kdy mají být prý lidi spolu, jsem byla tři dny, z vlastního rozhodnutí, téměř izolovaná od světa.
- V komorách mozkových zakrvavělý mok.
Bylo to … fajn. Navzdory všem novým, mnohdy děsivým pocitům, to bylo moc fajn. Sáhla jsem si tam někam do sebe.
- Cévy spodinové jemné, splavy lební vyplněny tmavou tekutou krví, spodina lební s příčným lemem procházejícím po předních stranách pyramid obou kostí skalních.
Do své samoty, ve které jsem se naučila žít a do které jsem odmítala kohokoliv pustit. Měla jsem strach z toho, že budu lidi kolem sebe zatěžovat.
- Otevření dutiny hrudní a pitva orgánů
A tak se ze mě stala "železná" holka, kterou nic nebolí.
Část orgánů z dutiny vyhřezlých (levá plíce a srdce), brániční klenby potrhány. Ovšem navzdory tomu plechu
- Podkožní tuk na hrudníku 1cm, na břiše 2cm, svalstvo mezižeberní zašpiněné vlevo zemitě, jinde červenohnědě.
, co jsem měla kolem sebe, jsem byla schopná a ochotná poslouchat lidi kolem sebe. Byla jsem schopná se usmát, potěšit je.
- Plíce pravá 23x15x6 cm, levá 22x13x5 cm, pravá plíce odhmožděná od stopky a částečně pohmožděná, levá plíce odtržená v Isilar. s množstvím trhlin na žeberní ploše.
Ráda jsem se smála, to mi dochází až teď. Železná panna s teplým úsměvem. Kdo řekl, že to nejde dohromady?
Nejsmutnější na tom všem byl fakt, že jsem byla ze železa i pro bytost mně v té době nejdražší.
- Tkáň na řezu červenohnědá, s rozsáhlými krevními výrony, průdušky se sliznicí šedou, volně, plicní tepna volná.
Zajímala jsem se o něho, o jeho pocity a myšlenky - jak těžké je vyslovit myšlenky. Říkala jsem mu všechno, co mi přišlo na mysl - tak všechno úplně ne. Jeho názory (netvrdím, že byly špatné)
- Srdce mimo osrdečník, odtrženo ve stopce, rozměry 12x8x4 cm, nitroblána srdeční, chlopenní aparát jemné, výstelka srdečnice a tepen věnčitých s ojedinělými lipoidními skvrnami.
na věci duchovní do mne začaly tvrdě ďoubat a nakonec všechno, co ve mne bylo, usnulo. Všechny schopnosti se zastavily.
- Sval na řezu červenohnědý, rozsáhle zhmožděný, na přední stěně pravé srdeční komory rozsáhlá trhlina.
Úsměv zůstal, já taky, on též. Smála jsem se dál, ale přestala jsem se otvírat. On taky. Mrzelo mě to, snažila jsem se z něho dostat to, co cítí.
- Svalovina levé komory 11 mm, pravé 3 mm, srdce stažené.
Chtěla jsem, aby se svěřil, aby se ze svých smutků vymluvil.
Dnes vím, že chtít není jako přát si.
Nemluvil.
- Štítná žláza na řezu červenohnědá, nezvětšená.
Byla jsem čím dál unavenější. Já, duše a tělo. Ztrácela jsem chuť do vztahu, do sebe.
- Hltan a hrtan se sliznicí jemnou, v průdušnici malé množství povlaku krve.
Úsměv přetrval. A pořád jsem dokázala vyslechnout druhé. Kde se to jen bralo?
Chrupavky hrtanu neporušeny, ...
Kompenzace. Když jsem já unavená, nebuďte alespoň vy, prosím. Byla to vlastně tichá prosba.
- ... zcela přerušena páteř i mícha mezi posledním krčním a prvním hrudním obratlem, rozsáhle jsou rozlámána žebra vpravo a čáře lopatkové a při páteři, dále je zcela přerušená páteřní mícha mezi 3. a 4. hrudním obratlem, vlevo jsou rozlámána všechna žebra v několika čarách.
Našel si jinou dívku s jinou duší do které dal své bolesti.
- Otevření dutiny břišní a pitva orgánů
Neuměla jsem odpustit a ani jsem se o to nesnažila. Bolelo to a bolí to vlastně dodnes. Dneska si říkám, že kdyby to bylo jen fyzický, odpustila bych.
- Orgány dutiny břišní vlevo částečně přesunuty do hrudníku, kličky střevní vzedmuty, pobřišnice jemná.
Ale dát do toho duši, srdce… Ne, to nejde…
- Slezina chybí.
...odpustit. A taky dneska vím, že si strašně lžu. Neodpustila bych.
- Žaludek - horní polovina chybí, ve zbytku povlak šedé tekutiny, sliznice jemná, ve dvanáctníku stažena v řasy, žlučové cesty volné.
Přesto přese všechno říkal: "Miluji tě, jsi mé světlo."
- Slinivka břišní na řezu růžovošedá, lalůčkovitá.
Světlo pomalu zhasínalo. Snaha vyrovnat se s tím, že dal duši jinam, se obracela proti nám oběma. Víc proti němu. Byla jsem hyena.
- Játra 27x17x8 cm, pouzdro i povrch rozsáhle potrhané, na oblině pravého laloku rozsáhlé rozhmoždění až do středu orgánů. Žlučník s přiměřeným obsahem zahuštěné žluči, sliznice jemná.
Neměla jsem touhu pomstít se, jen ta bolest byla větší, než jsem myslela, že bude.
Rok. Celý rok jsem zhasínala, až jsem nebyla schopná ničeho. Byla jsem veselá do chvíle, než jsme se měli sejít. A pořád jsem poslouchala druhé.
S hlavou skloněnou, železná panna, já pod tíhou všeho, co jsem na sobě nechala uhnít, jsem řekla: "Tahle už to dál nejde."
- Střevo tenké a tlusté s kašovitým až formovaným obsahem, místy s krevními výrony ve stěně tenkého střeva.
V jeho očích byly slzy, ale já nezapochybovala. Vyděsila mě ta chladnost, co ve mne byla. Nic. Žádný pocit. Štěstí, smutek, bolest - nic ve mne nebylo. Cítila jsem totální vyhořelost. Byla jsem jedno velký spáleniště.
- Nadledviny s korou okrovou, dření šedou.
Už ani dým ve mne nebyl. Čekala jsem slzy za pár dní. Žádné však nepřicházely. Poprvé jsem se cítila jako železná panna. Vyděsilo mne to. Snad ještě víc, než prve.
Počítala jsem jednadvacet dní. Říká se, že když nezavolám tomu, s kým jsem se rozešla, všechno bude dobré. Já neměla touhu mu volat. Celých jednadvacet dní a ještě víc. Uvědomila jsem si, jak moc jsem mluvila. Jak moc slova nahradila náš vztah. Čím víc jsme si neměli co říct, tím víc jsem mluvila. Nic podstatného, jen slova, písmena a … nic.
- Ledviny 12x6x4 cm, levá odtržená od stopky, pouzdro dobře ..., povrch hladký, tkáň na řezu červenohnědá, málo krevnatá, na zadní ploše pravé ledviny příčná trhlinka délky 3 cm, pravidelné struktury, pánvičky se sliznicí šedou, jemnou, močovody volně průchodné.
Otevřela jsem oči, začala jsem vnímat své tělo. Celé. V jeho kráse, takové jaké je. Poprvé za dvacet let jsem se začala milovat. Bylo mi jedno, že jsem taková a maková. A začala jsem hubnout. V momentně, kdy jsem začala mít ráda ten kus hmoty, jsem bez diet začala shazovat kila.
Vnímala jsem své pocity, tam uvnitř sebe a cítila jsem se jako znovuzrozená. Jako bych žila nový život. Otevřela jsem oči dokořán a radovala se z deště, slunce, z lidí.
Pořád jsem nedokázala odpustit. Komukoliv. Ani sobě.
Lidi jsou strašně uzavření do sebe a děsí se úsměvu cizího člověka. Málokdo ho oplatí. A tak jsem se začala smát na lidi. Ne, proto, že bych musela, ale proto, že jsem to tak cítila.
Dělala jsem jen to, co jsem cítila a dělám to tak dál. Mám křídla. Našla jsem v sobě mír a klid. Našla jsem společníka pro chvíle, kdy si nevím rady. Pro chvíle, kdy jsem sama. Našla jsem Lásku s velkým L. Našla jsem sebe v přítomnosti. Našla jsem odpuštění.
Když jsem odpustila sama sobě, odpustila jsem i duši, která se usídlila jinde. Přeji si, aby i ona duše mi odpustila, že jsem ji od onoho jinde vytrhla. Dnes už bych to nechtěla zopakovat.
Směji se, poslouchám sebe a lidi kolem. Poslouchám srdcem. Našla jsem své schopnosti, které jsem v sobě zdatně udupala, nacházím se v minulosti a objevuji se v budoucnosti.
Jen jednoho strachu jsem se nezbavila.
- Páteř bederní, kosti pánve a kostra končetin neporušeny kromě tříštivé zlomeniny levé pažní kosti v dolní třetině.
Strachu z partnerství.


(Olii - koláž vytvořená pomocí pitevní zprávy a Araidniny Psychoanalýzy... rád bych také poděkoval Araidně za propůjčení Duše a Viktoru Hartovi za propůjčení těla, aby mohly vzniknout texty,ze kterých jsem čerpal)