Shisha vrhajicí Daniela do jámy lvové

Vstoupil jsem do chrámu a zbavil tělo i mysl tíží světa…kývnu na kněží, aby mi přinesli křišťálovou dýku zdobenou zlatem a obětiny. Přijmu nástroj s vděčným kývnutím. Pomalu si ji vsunu mezi žebra až probodnu plíci… Když se mi dostane krev do úst, vychutnám tu chuť, stejně jako když okusím krůpěje krve z horního rtu milenky při polibku, abych zjistil, že jediný kdo krvácí jsem právě já…

Otočím dýkou v ráně a až křeč pomine, učiním tak ještě několikrát, aby rozkoš z mé smrti byla větší… Pak předám dýku společníkovi, aby se též mohl obětovat sobě, zatím co já okusím dary, z nichž všechny jsou splaceny potem předků. I ten druhý křičí bolestí, avšak ani jeho křik není slyšet. Stejně jako můj... je vidět i cítit pouze... výkřik smrti tak pomalé, že i její oběť má pocit, že se zastavila. Ale ona seká až moc jistě, i když to trvá věčnost…